Články

Příležitostí běžet autoprázdnou Olomoucí není mnoho. Jen jedenkrát do roka se zdejší centrum uzavře a patří jen těm, kteří se rozhodli nesedět doma, anebo těm, kteří ty první přišli podpořit. A všech dohromady bylo nepočítaně. Olomoučáci vytvořili opravdu nekutečnou atmosféru.

Cesta k mému zdejšímu startu nebyla od začátku jasná. Nakonec však vše dobře dopadlo a už v sobotní poledne jsem měla na stole číslo F138. S odjezdem jsme nijak nespíchali, rodinného běhu jsme se tentokrát nezúčastnili z důvodu jeho předem naplněné kapacity. Škoda. Příště.

Během poslední předstartovní hodiny jsme se ještě stihli potkat a poklábosit s Petruškou a jejími dětmi. Taková setkání mám hodně ráda, vždy si slibujem, že se potkáme dřív, naposledy to však bylo právě zde, ale dva roky pozpátku...

 
     

 

 

 

 

Sedmá večerní se ale celkem rychle blížila, nejvyšší čas se dostavit do startovního prostoru. Poslední taktické domluvy na téma, jaké budem držet tempo s Davidem Horákem. Je potřeba rozběhnout opatrně, aby se to dalo udržet a popřípadě lehce zrychlit.

1,1km není moc, ale také ani málo...Dlouhou chvíli čekám na ten správný signál, zázračné hodinky si tentokrát daly na čas. Včas se ale spojení s družicí podařilo navázat a několik chvil na to se rozbíháme :-).

 Těsně po startu.

 David je mi v patách :-)

Ke startovní čáře to tentokrát chvilku trvalo, takže rozběh a první kilometry mezi mnoha lidmi nás stojí mnoho času. Konečně kolem 3. km se dostáváme do rovnoměrného tempa, kolem 4:30(40)min/km. Teď to jen udržet. Přeci jen je trochu teplo. Navíc můj boj s bidonem, který jaksi nechce udržet své obvyklé místo, raději ho beru do ruky, když bude nejhůř, někde ho zahodím. Na druhé straně, je v něm marťanský nápoj, radši ne, ponesu ho celou cestu, nedá se nic dělat. Kilometry utíkají. Mezi 6. - 7.km neuvěřitelná náhoda v protisměru známé auto s koly na střeše, mávám Nábělkům :-). Vrací se patrně z nějakého závodu. Vbíháme do Flóry. Spousta lidí kolem trati. Výjimečná atmosféra.

 Asi 7,5.km

Na 8,5.km změna oproti předloňsku, neběží se skrz sady, ale jdeme rovně, náměstí Hrdinů je ale už "za rohem" a tam mí povzbuzovači. Laurku slyším z dálky :-). Desítkáři odbočují do cíle a my vzhůru do druhého kola. Zatím to pořád jde, 4:30 plusminus nějaká vteřina.

Skoropůlka. 

Startovní pole je v těchto chvílích už hodně roztrhané, místa je kolem dosti. Mezi 11. a 12.km předbíhám profesora Pirka :-), záhy se dostavuje ale mírná krize. Předloni jsem zhasla někde u nádraží. Přes to všechno se daří držet tempo. V těchto místech by se sešla nějaká studená sprcha. Vbíháme na Velkomoravskou. To je takový docela nudný úsek. Rychle odtud (4:25). Znovu Flóra, poslední občerstvovačka. David se drží kousek za mnou. Do cíle poslední 2 kilometry. Poslední kilák je odpočítáván po každé stovce... docela příjemné. Náměstí Hrdinů. Začátek Riegrovky - napravo Smékalovi :-), zleva přibíhá Sašik, Lauruška se přidává asi po dalších stech metrech. Do cíle opět ve třech. Osobák to nebude. To mi bylo jasné už někde kolem 18.km. Moc do něj ale chybět nebude.

 Trochu rozmazané, taková rychlost to byla...

Laurka na modrém koberci :-)

No a dále to znáte. Cílová rovinka. Hromada lidí. Parádní cirkus. Skutečný čas 1:36:48 pro celkově 17 ženu :-) a první dvě děti v cíli. Až doma zjišťuji, že mi o nějakou tu minutu uteklo třetí místo v mojí kategorii. I tak dobrý.

5km  00:23:24
10km 00:46:15
15km 01:09:16
Cíl 01:37:17
Real-time 01:36:48



Komentáře