Články

9 dní 15 hodin a 47 minut

Představuji si, co všechno by se za tento čas dalo zvládnout věcí. Patrik Bartík se ovšem snažil o jedinou. Dostat se ve zdraví do cíle Craft 1000 Miles Adventure.

Pro ty, co nejsou úplně v obraze - Craft 1000 Miles Adventure je extrémní závod. Jeho smyslem je dopravit se z nejzápadnějšího místa Česka do nejvýchodnějšího bodu na Slovensku. Způsob dopravy si zvolíte sami. Vybírat můžete hned ze tří možností. Buď pojedete na kole, nebo pojedete na koloběžce, ti nejodvážnější se rozběhnou. Letošní druhý ročník této akce odstartoval 1. července ve 14hod v Hranicích u Aše a do cíle v Nové Sedlici (okres Snina) bylo třeba překonat vzdálenost 1711 km (cca 1063 mil). Trasa rozhodně nevede vydlážděným chodníčkem a je třeba dodržovat určitá pravidla. Musíte se pravidelně hlásit organizátorům a udat svou aktuální pozici, na doprovodné vozidlo zapomeňte, není povoleno... Na start tohoto velmi náročného závodu se letos postavilo 114 odvážlivců. Mezi nimi i Patrik Bartík z Rymic, který po úspěšné loňské premiéře jistě pomýšlel na místa nejvyšší.

No a protože Patrika znám, sport a některé podobné extrémní záležitosti mi nejsou zas tak cizí, požádala jsem ho o odpověď na několik otázek :-).

Trasa 1000 Miles Adventure

        

 

V předchozím krátkém článku jsem napsala, že jsi náš kamarád, extrémní sportovec, ultrabiker, maratonec a tak trochu blázen. Zapomněla jsem na něco?

Asi ne,maximálně dobrodruh...

Poprvé jsem Ti fandila loni na prvním ročníku závodu přes Česko-Slovensko. Co vím, tak jsi jel i okolo Rakouska nebo Slovinska (na silničním kole), máš za sebou Beskydskou sedmičku, velkou spoustu maratonů na horském kole, a v neposlední řadě také zimní extrém LH24, kde jsme se dokonce potkali. Dá se vůbec říct, která z těchto nebo jiných akcí byla nej? A proč?

Asi tě zklamu, nedokážu na to jednoznačně odpovědět. Každá akce má své kladné i záporné momenty. Na silniční ultramaratony musíš mít zabezpečení, auto s doprovodem, na 1000 mil si naopak potřebné věci vezu sám, popřípadě nakoupím po cestě. Navíc je i mnohem delší a vše musím zvládnout sám. Ne vždy se totiž podaří potkat po cestě parťáka stejné výkonnosti. Člověk si musí zachovat chladnou hlavu a přemýšlet při práci s navigací. To je nejdůležitější. Do cíle se vždy chci dostat ve zdraví a pokud možno včas. S běžeckými závody jsem začal v podstatě nedávno, pořád je touha vyzkoušet něco nového...

Když doma otevřeme „téma“ Patrik Bartík, shodneme se na jednom. Patrik musí být stroj, jinak to není možné. Stroj ale nepřemýšlí, co a proč dělá. Přemýšlí o tom Patrik?

Budeš se divit, ale někdy o tom nepřemýšlým, není zkrátka čas. Jednoduše mě baví dělat tyto náročné zkoušky. Člověk si průběžně ověřuje na co má. Kam až můžu dojet nebo doběhnout, jak vysoko vystoupám, abych se pak mohl třeba v klidu rozhlédnout.

Umíš si vzít dovolenou i na takové obyčejné lenošení? Nebo všechno padne na podobné sportovní záležitosti a aktivní odpočinek?

Dovolené nemám tolik, kolik bych chtěl,tak ji veškerou vyčerpám na podobné sportovní akce.

Kolik kilometrů máš letos najeto a kolik naběháno?

Letos mám najeto s tímto závodem asi 13 000 km, a naběháno asi 1 000 km. Ročně najezdím na kole v průměru kolem 25 000 km.

Loni závod Craft 1000 Miles Adventure poznamenala nepřízeň červencového počasí. Jaké to bylo letos. Dost vedro, ne?

Vloni bylo deštivo první dva dny, pak v Čechách nějaké večerní bouřky, jinak se to dalo. Letos, zatímco v na Moravě panovala tropická vedra, v Čechách bylo naopak zamračeno s deštěm, často bouřky. Sluníčko začalo svítit a oteplovat se až pátý den závodu.Takže nějaké ty teplejší dny jen člověk uvítal. Když vyrážíš na takovou akci, musíš s rozmary počasí tak trochu počítat a předem se na ně připravit. Jinak to nejde, neskončím přece s prvním zmáčeným trikem.

1711 km… To si málokdo umí představit. Trasa není po silnicích ale pěkně přírodou (lesy, louky, brody, bahno, nahoru, dolů…). Co si bereš s sebou? Místa je v brašnách málo, řeší se každý gram navíc…

Těch kilometrů bylo nakonec 1769, někdy si člověk trochu zajel, vyhledával hospůdky nebo něco na spaní. Sebou si musíš opravdu vzít jen to nejdůležitější. Jen cyklistické oblečení, povinnou výbavu, nejnutnější náhradní vybavení pro případ technických potíží (náhradní duše, nářadí na případnou opravu kola). Trochu jídla a pití, protože se někdy nejelo kolem civilizace i dlouhé hodiny.

Jak je to vlastně s jídlem během takové cesty?

Bylo to podle dostupnosti, většinou hospody s teplým jídlem, případně klasické obchody s potravinami.

Máš spočítáno, kolik jsi toho během závodu naspal?

To Ti přesně neřeknu, v průměru asi 4 hodiny denně, někdy také ale pouze 2. Někdy jsem spal venku jen tak pod stromem, někdy na autobusové zastávce ale i v penzionech. Poslední noc jsme to s Martinem Klofandou chtěli dát co nejdříve do cíle, tak to bylo 2x asi 10 a 20 min, na seně v krmelci :-).

Pravidelně jsme sledovali průběh závodu na webu. Povinností účastníků je se každý den ohlásit prostřednictvím sms a udat svou pozici. Většinu trasy a celé Slovensko jste jeli dva. Taková akce asi není o soupeření, ale o spolupráci, vzájemné pomoci, že?

Přesně tak, poslední dny, kdy jedete dva, člověk vůbec nepřemýšlí o tom, že by tomu druhému ujel. Ono to stejně není úplně závod v pravém slova smyslu, spíše taková dobrodružná výprava. Na stupních vítězů se ceny nerozdávají. Největší hodnotu pro mě má to, že to člověk zvládne, pozná jaký je a také pozná toho druhého.

Slovensko Slovensko
Slovensko  

 

Nejhorší a nejlepší zážitek. Co Tě napadne jako první???

Jako nejtěžší jsem vnímal asi tu nekonečnou trasu kolem hranic, bíločervené pohraniční patníky nebraly konce, dalším silným negativním zážitkem byl jeden z brodů na Slovensku, kde jsme mysleli že nás sežerou tisíce komárů.

A nejlepší? Jednoznačně některá nová místa, třeba zrovna České Švýcarsko. Do kategorie zvláštních zážitků bych dal situace typu - když někde v hospůdkach říkáte odkud a kam jedete, hledí na vás doslova jako na mimozemšťana…

Na konec se sluší asi zeptat, jaké jsou další letošní plány…                                                                                                                               

Kvalifikoval jsem se na běh kolem Mont Blancu (166km). Tam pojedu před Beskydskou sedmičkou na konci srpna.

Patrik dokončil závod a rozdělil se o 2.-3. místo. Do cíle dorazili po dlouhé a náročné cestě ve středu 11. 7. v 5 hod a 52 minut. V poledne si sbalili věci a opustili cílový prostor. Ve středu v podvečer oznámil návrat domů. Už ve čtvrtek byl zpátky v práci. Zapomněla jsem se ho zeptat, jestli tam jel na kole :-).



Komentáře