Články

Kdo se bojí, ať nechodí v noci na stadion. A kdo ne, mohl tam s námi strávit poslední srpnovou noc...

Přesně takto zněla naše nabídka, na kterou odpovědělo dvanáct dětí z naší početné atletické přípravky. A měli se na co těšit. Původní záměr přenocovat ve stanech nám trochu pokazilo počasí. Pár srpnových kapek však nemohlo odradit partu malých sportovců od odhodlání najít a vykopat schovaný poklad :-).

 

Ale hezky popořádku. Po úvodní rozcvičce a rozběhání na dráze, se děti vydaly plnit úkoly. Za každý splněný úkol následovala odměna v podobě indície. Tou bylo vždy jedno písmeno. Úspěšné zdolání všech úkolů znamenalo získání jakési tajenky. Zdolávání překážek ověřilo nejen schopnosti vytrvalostní, ale i dobrou koordinaci, pohotové přemýšlení, paměť, především ale týmovou spolupráci, protože odměna se dostavila v okamžiku, kdy se všichni členové týmu s danou úlohou vypořádali. Už dopředu mohu prozradit, že jim žádná překážka nečinila nejmenší potíže a společně se tak postupně  krok za krokem dostávali k zakopanému pokladu.

   
   

Jako první v řadě byl nelehký úkol. S nástrahami dvou lanových překážek si však všichni poradili skoro levou zadní, ostatně, jak je patrné z přiložených fotografií. No a první písmeno bylo na světě. Písmenka děti nedostávaly v pořadí, jak jdou za sebou v daném slově, do poslední chvíle tedy nebylo jasné, kdeže bude asi ukrytý hledaný poklad. Druhý úkol na sebe nenechal dlouho čekat. Zadání znělo jasně: přemístit tenisový míček na druhou stranu hřiště pouze s pomocí papírového "korýtka".

Když se daří, tak se daří. Hlavně opatrně, spadnout může pouze třikrát. Přesto, že tento úkol neměl ryze sportovní charakter, zima nebyla nikomu :-). Netrvalo dlouho a tenisák byl na druhé straně. Druhé písmenko bylo na světě. Pro třetí se děti přemístily na tenisový kurt, kde bylo již nachystané indiálské pexeso. Ve dvojicích se snažily co nejrychleji shromáždit co největší počet párů indiánů. První vždy donesl jeden z dvojice obrázků, druhý se vydával hledat obrázek do páru. Čtvrtý úkol prověřil rychlost. Jestlipak dokážou v co nejkratším čase přenést hromadu vršků? Vzít mohou vždy pouze jeden :-). Ani tady nikdo nezaváhal. Stačila půldruhá minuta a celý náklad byl na svém místě. Čas se pomalu krátil a protože začínalo ubývat světla, dostaly děti poslední písmenko za slib, že po táboráku jej splní. Písmena byla následující: Í P K S E.

Myslím, že nebylo na co čekat. Rychle k doskočišti. Poklad je zakopaný v písku, kde jinde? No, ale kde v písku? Doskočiště není zrovna nejmenší... Takže prohrabat místečko po místečku. Nakonec se přeci jen podařilo narazit na něco, co sem nepatří :-). Skvělé, poklad nalezen a spravedlivě rozdělen!

Cesta k němu byla dobrodružná a náročná. Všem vyhládlo. Večeři si ale musel každý udělat sám, oheň byl přichystán :-). Před posledním úkolem je třeba se řádně posilnit :-), i když poklad je na světě.

   

Během večeře se postupně vytratily poslední zbytky denního světla. Počasí se drželo, jak mohlo. Liják nás naštěstí nevyhnal a i kdyby, nálada by jistě byla pořád dobrá. Než se pustíme do posledního úkolu, je třeba se obléknout a vybavit světlem...  Plná taška barevných vršků je připravena posloužit jako materiál pro vytvoření uměleckého díla, které by mělo mít něco společného se sportem. Role se mění. Tým se domluví a trenéři budou mít nejtěžší úkol: poznat, co bude na obraze :-). Střecha tribuny poskytla úkryt před přicházejícím deštěm. Posuďte sami, jak hodně jsem to měli těžké :-).

Noc houstla, deště přibývalo, nejvyšší čas do sucha a tepla. Zázemí jsme měli skvělé, klubovna pod tribunou se na poslední srpnovou noc změnila k nepoznání. Takoví návštěvníci zde ještě nikdy nenocovali. Před spaním si dokonce vymysleli vlastní příběh! Jeho doslovné znění již brzy zde :-). Špitalo se do jedenácté večerní, pak bylo ticho až do rána... V 7:45 jsme některé marně tahali z vyhřátých pelíšků. Poslední prázdninové trénování se tedy trošku protáhlo. Doufáme, že to nebylo naposledy :-):-):-).

   

 



Komentáře