Články

Nedělní Self-Trancendence 1/2 maraton ve Zlíně se konal, myslím, teprve potřetí. Patřil mezi akce, které jsem vyzkoušela letos prvně a už teď je jasné, že to nebylo naposledy :-). Po půl deváté balím děti a Richarda Petlacha do auta a vyrážíme do Zlína. Cesta na pohodu, ve Zlíně jsme do čtyřiceti minut, až na místě, v průmyslové části Příluky, kde je přichystán 2,5km okruh a naprosto skvělé zázemí.

Startovalo se krátce po desáté hodině a na trať jsme se vydali v počtu 64. Okruh víceméně rovinatý, z velké části po cyklostezce. Počasí velmi dobré, slunečné, možná snad lehký vánek, řekla bych ideální podmínky pro pohodový běh. Nevím pořádně co čekat, už je to pár týdnů, kdy mě nějaký závod přinutil v běhu zrychlit, naposledy to bylo kdysi v srpnu ve Víru... V tréninku jsem v přípravě na letošní Chřibák prozatím rychlejší tréninky neběhala a protože je Chřibský už za dveřmi a na nějaké zrychlování je již pozdě, nechávám to plavat. V předchozím týdnu jsem dobíhala spíše objem a pouze od úterka do čtvrtka to činilo kolem 53km, což není zase nejméně, dala jsem dva dny zaslouženého volna, nějakou regeneraci a ve Zlíně to beru jako jakýsi tempový trénink na vrchol mojí letošní sezóny, kterým je jednoznečně Chřibský maraton.

Děti mi dělaly naprosto skvělý doprovod, kromě toho, že podávaly na občerstvovačce bidon, tak dokonce i fotily, proto omluvte fotky, kde nám chybějí části končetin nebo hlavy :-):-):-).

Odstartováno chvilku po desáté, udržujem s klukama (Richard a Tomáš) tempo kolem 4:40min/km. Na pohodičku, není kam spíchat. Stejně po dalším kole začínáme předbíhat, spousta lidí vyběhne zbytečně rychle. Úplně od začátku si hlídám třetí pozici mezi holkama. Jde to. Kilometry celkem rychle ubíhají, na desítce nás předbíhá čelo závodu. To je taková horší chvilka a přiznávám, že zanedlouho mám jakousi menší krizi, která nás donutí lehce zpomalit. Naštěstí to netrvalo dlouho a zase se dostáváme na naše začáteční tempo. Občas přemýšlím, kolikátý okruh běžíme a kolik vlastně ještě zbývá. Občas hledím na ty, které dobíháme, anebo na ty lepší, co nám to nandávají, protože mají o okruh více... kdyby běželi technicky lépe, méně by si ubližovali, ale neřeším to. 3 okruhy do cíle, v úseku, kde se míjíme, se najednou objevuje druhá holka. Celkem mě to překvapilo, protože až doteď byla daleko v nedohlednu. Tak jo, teď nebo vůbec. Nechávám Richarda za sebou, Tomáš nás vcelku stíhal. Ale myslím, že to kluci pochopili. Sílu zas mám, tak proč toho nevyužít. Okruh a půl do cíle se dostávám na druhé místo :-). Nebude těžké to udržet, i když se dostávám na hodnoty kolem 4:35min/km. Takhle rychle jsem neběžela už dlouho. Ještě volám na Janču Dorazilovou, která mě asi dá to kolo, nakonec však ne. Poslední 2,5km. Děti stále na občerstvovačce, nějakou chvíli už i Radim. Lauruška troubí, co to jde. Jsou hodní, nikomu nepřekáží, jeden mi podá bidon, druhý čeká o dvacet metrů dále, aby si ho zase vzali. Saša se mnou vbíhal do posledního kola, ale vydržel asi dvěstě metrů, pak ho posílám raději zpátky. Paráda. Poslední stovky metrů. V cíli jsem za hodinu třicetdevět minut a dvě vteřiny. Spokojenost. S časem i umístěním.

Bedna patřila tentokrát Janči a mě, třetí baba se k vyhlášení nedostavila, před tím a vlastně ještě potom naprosto úžasný oběd v podobě výborné zeleninové polévky, těstovin s rajčatovou směsí, salátem a navrch lívanečky....Tak tohle mě opravdu dostalo. Tak se mějte, běhejte a na jaře zase ve Zlíně!

 


Komentáře