Články

Krátká rekapitulace uplynulých 24 by v mém případě vypadala asi takto: překonaných 92km v 8 okruzích na Lysé hoře, nastoupaných 6 000 výškových metrů, 2 česnekové polévky, 1 vývar, asi půlka (celé) vánočky s máslem, 2 litry pomerančového džusu, 1 zahřívací sprcha, 0 minut spánku, 3 lehké pády, 2 krize, zato ale velká spousta parádních zážitků...

Premiéru jsme zde měli už loni, kdy se konal 1. ročník extrémního horského maratonu na Lysé hoře. Tehdy jsme se přihlásili jako dvoučlenný tým. Vzhledem k nedobrým zkušenostem s organizací uvnitř našeho týmu, nerovnoměrnému rozložení sil v průběhu závodu a zbytečných časových ztrát, které nás nakonec stály dobré umístění, se náš tým nakonec rozpadl a letos jsme do toho šli každý za sebe. Rok se s rokem sešel, trošku jsme poběhali , někdy líp, někdy hůř (bohatě však postačily tréninky v Hostýnkách a na Hvězdě nad Jarohněvicemi) no a v pátek odpoledne jsme se vypravili do Ostravice.

Letošní ročník doznal velkých změn a  tou hlavní byla změna zázemí, se kterou souvisela i nutná obměna závodní trati. Za sebe musím na tomto místě pořadatelům poděkovat, že vyslyšeli "volání" závodníků a tento krok učinili. Bylo to jednoznačně k lepšímu. Ubytování, přístup personálu a především neskutečná "občerstvovací" stanice udělala z tohoto náročného sportovního podniku také výjimečnou akci gastronomickou. Doufám také, že jsme se jako závodníci a návštěvníci rekreačního areálu Sepetná chovali, jak se sluší a patří, aby jsme se do roka a do dne mohli zde znovu setkat a poměřit síly. Co se týče změněné trati, za sebe dávám palec nahoru, seběh se podle mého názoru nedal s loňským srovnat.

My jsme i letos využili možnosti páteční akreditace a ubytovali jsme se už na noc z pátku na sobotu. Cesta dobrá, hladký průběh prezentace, dokonce volné parkovací místo přímo u hotelu... co více si přát.

Ráno, podle předpovědi, bylo více než krásné. Pohled z okna a poté kontrola jedné z webových kamer na Lysohorce, potvrdila předpověď z posledních dnů. Bylo to neskutečné. Loni jsme měli přenádherné počasí a nechtělo se mi uvěřit, že se něco takového zopakuje na den přesně. Ještě na startu a cestou asi do první poloviny kopce bylo hezky. Pak se slunko schovalo kamsi jinam. Škoda. Ale i tak byla viditelnost poměrně slušná.

Místo startu bylo od Sepetné vzdáleno asi 1,5 km. Do závodu nastoupilo 670 závodníků a je třeba dost prostoru k roztažení startovního pole. Závodilo se od sobotní jedenácté dopolední do nedělní jedenácté hodiny :-). Krátce po jedenácté jsme se tedy za zvuku sirény a tónů melodie z pevnosti Boyard vydali na 24 hodin dlouhou "procházku" v rámci druhého ročníku LH24.

 

Foťák mám v pohotovosti v kapse u bundy a fotím, co to dá. Startovní tempo je u mě, myslím, rozumné, nemám v plánu se rozběhnout, pokud chci vydržet celou dobu, a to určitě chci, nesmí se to přehnat. Za chvíli docházím Karla s Davidem, tempo máme podobné, tak jsem spolu. Ani nevědí, jakou službu dělají mému sluchovému ústrojí, jinak bych jej ničila poslechem hudby..., mp3 mám totiž v druhé kapse a když není s kým povídat poslouchám. Běžet nahoru se nedá, lidí hodně, profil je náročný a i když není toliko sněhu, jako loni, terén je neméně náročný. Řekla bych, že polovina všeho stoupání se dá přirovnat k chůzi do schodů, kterou mám zmáknutou :-). Tak do toho.

 

Nahoře už počasí spíš nic než moc...  Pořád ale dobré, může být mnohem hůř. Předem už prozrazuji, že hůř bude... Dobrá nálada, jak je patrné z fotek, nás ale neopouští a i když se občas rozdělíme, vždy mě hoši zase doženou, nedopustí žádné moje úlety :-). Jdeme společně, tak asi tři kola, poté se definitivně rozdělíme, ani nevím, jestli jsou přede mnou nebo za mnou. Moje strategie je tato: půjdu vždy dvě kola s krátkou pauzou na pitný režim, protože zjišťuji, že se mi nechce nahoře sundávat batoh a vydělávat pití, proto piju pokaždé na hotelu (cca po 2hod 10min). Po dvou kolech nutná výměna bot a mokrého oblečení, polévka... Nahoru to jde pomalu, nedá se běžet s výjimkou vrstevnice těsně pod vrcholem. Myslela jsem si, že si naplánuju západ a poté východ Slunce. Ani jedno z toho se ale nepodařilo. Po úvodních dvou kolech se ke mně dostává ne příliš radostný výsledek z naší politické scény...

 
 

Na začátku třetího okruhu mě předbíhá Dan Orálek (má namířeno do čtvrtého okruhu, prohodíme pár slov, dokonce s ním běžím, asi 20 metrů... :-). Ve třetím kole zachycuji západ slunce asi v polovině kopce. V tuto chvíli se počasí trošku vybírá, přibývá však vítr, což není vůbec příjemné a na severní sjezdovce už je to dost znát.  Poměrně rychle padá tma, rozsvěcujem čelovky. S příchodem tmy, večera a noci začíná pomalu řídnout startovní pole. S krátkými, nebo delšími pauzami na nějaké to jídlo pokračuji dál. Při čvrtém sestupu prožívám první větší krizi. Ještě ve třetím kole šlo z kopce běžet, nyní ne, což není vůbec příjemné, protože z kopce se člověk zas až tak nezahřeje, pokud tedy neběží a mně to teď prostě nejde a není opravdu o co stát. Dole beru tedy původní boty, které za poslední dva okruhy vyschly a jde se dál, mnohem lépe. Po deseti hodinách závodu se dokonce dostávám na třetí pozici mezi ženami. Je to však jen na krátkou chvíli... Tohle tempo nemám šanci udržet.

Ve tmě se mou jedinou společnicí stává mp3. Občas se podaří s někým pár slov prohodit. Vyšel měsíc, jasno. Noc je krásná, i když větrná. Výhled do údolí se nedá popsat. V 5. a 6. okruhu mám opět "sílu" z kopce běžet, nevím, co se změnilo. Pokud by se podařilo tohle tempo udržet, tak bych mohla počítat s 9 okruhy, "rozběhnuto" na tento čas pořád je.  Taky to pořád jde. Situace se ale zásadně mění nad ránem, kdy to nejde, i do kopce už pomaleji, navíc se přidává silný vítr, na pěšině se dělají sněhové jazyky, cesta se jakoby ztrácí, běžet dolů mi opět nejde, všichni mě předbíhají, přestává mě poslouchat pravá noha, nemohu zrychlit, vítr úřaduje, prsty na rukách mám už necitlivé. Jsem v sedmém kole a celou cestu dolů se uklidňuji tím, že pro dnešek stačilo. Zdraví je jen jedno. Dobíhám dolů v 6.15hod. Nyní opravdu musím ocenit výhodu sprchy na pokoji... A v teple začínám spekulovat, co kdybych ještě jednou šla. Do teď si držím druhou pozici v kategorii. Přichází Radim, se sedmi dokončenými okruhy, končí. Podle jeho slov to na začátku zas trochu přehnal. Nic, sprcha, snídaně a nahoru. Přidávám do kroku, vycházím asi deset minut po půl osmé ráno. Už bez čelovky... Počasí se uklidnilo, znovu Slunce a i nahoře je o poznání lépe. Všechny tyto fotky jsem pořídila v posledním okruhu (dej Stehlíkové do ruky foťák...):

Jdu co to jde, po asi hodinové pauze, kterou jsem dole udělala, kupodivu nemám větší problém, tak toho využívám. Na vrcholu se počasí opět láme. Ale už je mi to celkem jedno. Běžím, tentokrát proto, abych to měla už rychle za sebou, bolí mě snad všechno. Pro jistotu jsem vzala zimní bundu a Radimovy lyžařské rukavice. Kdybych se náhodou přeci jen zdržela. Obzvláště příjemné je klesání pod Lukšincem, poměrně úzká cestička mezi stromy, ale více sněhu, měkký podklad. Blíží se konec, je slyšet hudba... Nepopsatelné zážitky. Po více než devadesáti kilometrech...

Tak to je, přátelé po delší době zase všechno, až vyfotím medaili, nebo najdu pěknou fotečku z jejich předávání, tak ji sem umístím. Do té doby se všichni mějte, choďte, běhejte, sportujte, ať vás nic nebolí. Ale zase to moc nepřehánějte, ať vás to nebolí, jako dnes mě... :-).

Jitka

web závodu - www.lh24.cz

Úplně úžasnou fotogalerii ze závodu najdete zde: http://rockab.rajce.idnes.cz/24_hodin_na_Lyse_hore/ (pořádně prostuduj č. 32 :-) )

Jak si na něco vzpomenu, dopíšu, přidám fotky, možná i video...

První přídavek - co jsem nevyfotila já, zvládla webová kamera na vrcholu. Takto jsem se do údolí dívala 4x...

Druhý přídavek :-) nalezeno ve fotogalerii bezvaběhu - www.bezvabeh.cz



Komentáře