Články

Před půlrokem jsem dostala dárek. Byl opravdu originální. Půlroku jsem se těšila, až ho budu moci použít. Byl to dárek na jedno použití a využít se mohl na konkrétním místě, v konkrétní den a čas. Bylo to startovní číslo na 30. ročník Vídeňského maratonu, běželo se v neděli 14. 4. a startovali jsme v 9hod...

Na takový speciální dárek je vhodné se speciálně připravit. A tak jsem pobíhala, jak se dalo. Do kopce, z kopce, po rovině, v lese, na silnici, ve sněhu, za mokra, proti větru i s větrem v zádech, sama ale i s přáteli, s dobrou náladou a taky někdy bez ní, ale takový je život. S blížícím se termínem stoupalo i napětí, jakéže to bude na takovém velikém závodě. Za hranicemi jsem nikdy nezávodila.

Aby všechno v největším klidu probíhalo, vyrazili jsme do Vídně již v pátek navečer. Sobotu jsme věnovali návštěvě maratonského expa a procházkám po městě. Zkrátka nejlepší příprava :-). Už cestou do expa se nám to líbilo, protože jsme potkali tolik běžců, co za celý rok v okolí Kroměříže nejsem schopna potkat. Co s tím, kamarádi, uděláte? V expu bylo opravdu živo a po vyzvednutí všech náležitostí se vracíme zpět, abychom mohli vzápětí opět vyrazit.

Centrum bylo plné turistů, ti maratonští se dali celkem snadno rozpoznat podle startovních tašek, a nebylo jich málo :-). Chvilku jsme bloudili a hledali vhodné místečko, kde bychom dali rozumný oběd. Nakonec se nám podařilo to správné najít a i když se obvykle nedoporučuje konzumovat neobvyklé věci, šli jsme do toho a nelitovali jsme :-).

Počasí bylo v sobotu více než pěkné, celkový dojem rušil  snad jen vítr, který, jak jsem doufala, se do neděle uklidní. Slunce svítilo a celkem i hřálo. A i na neděli jsme to objednali v podobném duchu. Co více si přát. Podmínky byly asi ideální. Několik fotografií z centra Vídně:

 

No a když jsme měli všelijakého procházení a popocházení akorát tak dost (rozuměj: tuhé nohy, že se s nimi skoro pohnout nedalo...), tak jsme si vypůjčili místní městská kola a "domů" jsme se přiblížili na nich. Naše nadšení z místních cyklostezek v centru nebralo konce, navíc po nasednutí na bicykl přineslo unaveným nohám téměř okamžitou úlevu :-). Cyklistů se v centru pohybovalo také požehnaně, nikdo nikomu nevadil, cyklisté tady mají vlastní pruh na chodnících nebo silnicích a řidiči to evidentně respektují. Největší paráda.

Čas se však nachyloval, a protože v plánu byl na neděli brzký budíček, tak jsme raději šli včas do postele :-). A jak to rychle uteklo. V šest jsme vstávali a v sedm jsme už byli na cestě ke startu. Počasí přenádherné, bez větru :-). Hromada lidí jde naším směrem. Úschovna zavazadel v podobě několika kamionů je nachystána pojmout tisíce tašek závodníků. Místo startu je totiž jiné, než cílový prostor. Lidé se zvolna trousí, do startu zbývá skoro 90 minut, takže času dost. Na to že je poměrně brzo ráno, tak je vcelku teplo, už dopředu jsem rozhodnutá běžet v krátkých kalhotách a krátkém triku. Jaká změna od minulého víkendu, kdy jsme se ještě balili do teplých kalhot a kulichu :-). Neskutečné! Obhlížíme startovní prstor a pomalu do něj vstupujeme, i když ještě zbývá pořád hodina času. Zařatujeme se do dvojky.

 

Vzápětí se seznamujem s Pavlem, je z Prahy. Ono se někdy vyplatí, jak jsem se dále několikrát přesvědčila, mít na zádech napsanou klubovou příslušnost a navíc třeba i jméno, protože takhle vás lidi "poznají", řeknou vám jménem a i v závodu třeba povzbudí, poklepou po zádech, pozdraví a slušně se zeptají, je-li před vámi volné místo, jinými slovy, že vás předběhnou :-). A tak si řečí a fotografováním krátíme dlouhou chvíli do startu, startovní prostor se pomalu ale jistě plní a plní, lidu jak máku. To by jste opravdu nevěřili. Nikdo ale do nikoho nestrká, náladička je více než dobrá. Ano rozhodla jsem se běžet s foťákem a ani téhle zátěže navíc nelituju. Před námi, podle toho startovního plánku by nemělo být zas až tak hodně lidí. Pravá strana startovního pole je posunutá dopředu, přebíhání je v prvních asi dvou kilometrech zakázáno, protože by to znamenalo zkracování tratě. Ti co startují vpravo obíhají nedaleký kruhový objezd zleva a my zprava, následně se obě skupiny propojí. Neskutečné, skvělé. Do startu několik minut, Radim mě zvedá, abysme tu atmosféru alespoň obrazem zachytili. Na startu bylo (jak jsme pak z výsledků odhadli) tak 24 - 25 000 lidí. Další tisíce jsou u trati jako součást maratonských štafet (střídají se na 10., 20. a 30. kilometru). Elita startuje s minutovým náskokem (asi abysme je neměli šanci předběhnout :-) ) a my v rovných 9 hodin. Dáváme se do pohybu, prvních několik metrů pomaleji a pak se to rozbíhá, do tempa se dostávám hned vzápětí. Jsem překvapená, jak hladký start to byl. Někteří běží jak urvaní z řetězu. Buď jsou to štafety nebo půlmaratonci. Mezi nimi samozřejmě i Radim. Je to šílené, nějak mi nedochází, že je to maraton a jak daleká je přede mnou cesta. Ale nějak se to zvládne. Hlídám tempo, aby nebylo zas rychlé. Jak jsem již několikrát zde napsala, jsem už imunní vůči těm, co předbíhají na začátku. Maraton začíná na 30. kilometru a to je pravda. První kilometry se trošku přemlouvám, ale tempo držím, pěkně plynule kolem 5min/km, plusminus nějaká vteřina. Na asi 6. kilometru mě míjí Jarda (Jaromír Bronec, jak jsem později z výsledkové listiny zjistila), říká, že je z Kroměříže (!), tak to je opravdu překvapení. Několikrát se v průběhu míjíme. A takhle jsem ho zachytila:

Běží na 3:30. Tak chvilku povídáme a pak běžíme zkrátka dál. Těsně před půlmaratonskou metou se půlmaraonci oddělují a míří do cíle. Řady běžců tak hodně prořídnou, ale i tak je nás pořád dost. Několik fotek z průběhu (hodně se jich nepodařilo):

 

Jakmile minem polovinu, ovládá mě dobrý pocit z toho že už se v podstatě běží "do cíle" a podle toho vypadá i mezičas na tomto úseku. Mezi 20. - 25.kilometrem jsem měla nejlepší čas. Na více místech podél trati hraje reprodukovaná hudba, Prátr je kompletně ozvučen, což je další mela. Přiznávám, že posledních asi deseti kilometrech trochu zpomaluji, nějak to ale neřeším. Na každé další občerstvovačce už zvolňuji polovinu vody vypiju a druhou půlku liju na záda :-). Blížíme se zpět do úplného centra, podél cesty v posledních asi třech kilometrech musí být celá Vídeň, jinak to není možné, tolik lidí pohromadě.

 

Co se dělo za cílovou čárou

Představte si, že vbíháte na nádvoří Pažského hradu... V čase kolem 3:30 dobíhá velká spousta lidí, dobrovolníci, kteří v cíli rozdávají medaile mají plné ruce práce, nějak dojdete těch pár metrů, kde si můžete sednout na vyhřátou zem, chvilku sedíte, chvilku ležíte, nikomu to nevadí, všichni kolem nějak pokulhávají :-). Hledím na hodinky, naměřily mi 42km a 750m (?), tak to vypadá, že jsem si to někde patrně prodloužila :-), taky nevadí. Nic mi teď zrovna nevadí. Chvíli odpočinu a pak se pokusím najít Radima.

 

Jdu a hledám Radima. Nikde ho nevidím. Nakonec přeci jen známé tváře, Radim to však není,  Olda Jasenský (z AK Kroměříž!!!) s Danou Škrdovou. Jen několik slov a jdu dál hledat Radima. Nemáme ani jeden s sebou mobil (to je ale nepříjemné).

Sedím dlouhou chvíli u "mého kamionu", nic, jdu jinam, dál čekám a rozhlížím se, vracím se ke kamionu, nic... Úspěch přichází po asi dvou hodinách (nelžu!!!), kdy lidí trochu ubylo a konečně se setkáváme...

Radim si střihnul svůj oficiálně druhý půlmaraton, čas si vylepšíl o více než 1 minutu, v čase 1hod 23min a 37vt dokončil celkově na 114. místě (!!!!!) a 17. ve svojí kategorii. Doběhl jako 3. nejlepší z čechů...

Já jsem si zaběhla svůj v pořadí 10. maraton v čase 3hod 38min a 52vt, což mi vyneslo 1797. místo (hahaha) a 23. v kategorii. Taky dobrý :-):-):-).

Ještě pár fotek z trati:

 

 

No a protože se čas znova nachýlil, bylo nutné vyhledat nejbližší stojan s koly a dopravit se zpět "domů"... :-). Tak kdopak pojede za rok s námi? Registrace na Vienna City Marathon 2014 je již spuštěna!!!

   


Komentáře