Články

Deštivé počasí posledních dnů se z Čech přestěhovalo na neděli na Moravu. Tentokrát mi to ale vůbec nevadilo. Praha se probudila do pěkného slunečného nedělního rána. Vše bylo přichystáno akorát.

Ale to trochu předbíhám. Hezky jsme si užívali v Praze už od pátku. Maratonské expo nabízelo spoustu příležitostí potkat přátele, povykládat, děti jsme nemohli odtrhnout od boulderové stěny a když měly vrátit vypůjčené koloběžky, také se to neobešlo úplně bez řečí :-).

Historickou tramvají až na Výstaviště :-)

Dokonce jsme v sobotním odpoleni stihli i závěr barmanského běhu, a přes to, že nepřetržitě poprchalo, všichni kolem měli více než dobrou náladu. Tak se nám podařilo zafandit poslední dvojici barmanů, kteří předvedli opravdu obdivuhodné výkony :-).

Sobotní Výstaviště bylo o poznání plnější, než to páteční. Lauruška se těšila, že potká pána s papouškem (Evžena s vránou Sárou), a to se jí splnilo, dokonce se s ní Sára snad začala i trošku kámošit :-), že Evžene?

Tak to je, prosím, Sára. Laurunka se Sárou.
Děti s Tic-Tacem :-) Vystoupení bubeníků, doporučuji!  

Tohle sobotní odpoledne bylo opravdu plné nejrůznějších zážitků, vystoupení bubeníků bylo, jako vždy, perfektní, děťátka stihly taky proběhnout běžecký pás a napsat vzkaz na stěnu.

Večer se nezadržitelně blížil, čas do neděle zkracoval, do postele jsme šli celkem pozdě. Jak se Radim různě chlubil: "všechno jsem udělal špatně: přijel jsem sem ve čtvrtek na kole (280km), koupil jsem si dnes tady nové boty (a zítra v nich hodlám běžet...), večer si otevřeme ještě láhev červeného vína, do rána nezbývá mnoho...". Příprava se vším všudy :-). Ale ještěže tak, kdyby se všechno udělalo "podle pravidel", zaběhl by jistě hluboko pod tři hodiny a to bych s ním doopravdy přestala kamarádit... hahaha.

Ráno se budím jakž takž bez budíku chvíli před šestou, noc byla dobrá, i když mohla být možná o kousek delší. Dlouhé kalhoty dávám rovnou do tašky s sebou, vypadá to, že hned tak potřeba nebudou, na tramvaj jdeme na čas. Na městě jsme už krátce před osmou. Dokonce v tramvaji překvápko - nastupuje Kuba Hřib s Verčou. Tak to je teda něco. Dobře to začíná. Podle domluvy se setkáváme s mámou a tetou, hlídání dětí je tedy zajištěné, dokonce nepotřebujem použít ani úschovnu.

Saša, Sára, Laurka a Evžen :-)  

V 8.15 k Prašné bráně přicházejí další a další závodníci, je zde setkání vodičů, Miloš Škorpil rozdává vesty a připravují se balóny. Letos, jsem se rozhodla nezávodit. Letos si maraton hodlám užít a jsem celkem zvědavá, jestli to půjde. Milošovi jsem volala před týdnem, jestli nepotřebuje někoho na čtyři hodiny. Přece jen je to od Vídně teprve 4 týdny (i když mi Dan Orálek včera tvrdil, že 4 týdny jsou dostatečná doba pro regeneraci... hahaha, jak pro koho). Původně jsem si myslela, že půjdeme na tento čas dva, vypadá to však, že půjdu sama. Rady mám od Evžena a ještě od Mirka Hasala (doufám, že jsem to nepopletla, těch lidí bylo najednou tolik, nebyla jsem schopna si všechny zapamatovat). Říkal, že když naposledy běžel jako vodič na 4 hodiny,že před nimi skoro nikdo neběžel, když se ale ohlídl, viděl nekonečný zástup lidí... Tak to mě moc, chlapec, neuklidnil. Jdu do podobné věci prvně a jsem přesvědčená, že se to podaří a hodně se těším! Mám červenou barvu balónu. Dobrá barva. Úkol je jasný, dokončit maraton za 4 hodiny, pokud to bude možné, rovnoměrným tempem. Vykládáme, přicházejí další a další, ptají se a přidávají se s odhodláním jít se mnou na čtyři. Najednou poklidný hovor přerušuje Miloš: "přátelé na místa :-)". Koridor A po pěti letech měním za koridor G. 

Zapínám hodinky, chvíli čekám na signál, začínám být trochu nesvá, nechce se to chytit, nakonec přeci jen, tak prima. Startovní výstřel neslyšíme, tóny Vltavy ale ano, pomalá chůze se stává svižnější, na Staromáku jsme už v poklusu, ke startovní bráně už běžíme, spouštím stopky. Na startovní čáře jsme asi po 4,5 minutách. Tak jdeme na to, všichni se valí dopředu. Registruju ještě Davču Horáka a u Nespressa i děti s mámou a tetou. Nepopsatelné zážitky. Rozběh je pomalejší, podle plánu. Mám s sebou na náramku i rozpis na jednotlivé pětky, abych to měla pojištěné. Tato moje pojistka, je ale záhy k ničemu, protože se mi napsané časy rozmazaly... Karlův most na dohled. Odtud jsem pořídila jednu fotku, ze které jsem opravdu nadšená. Ano, opět běžím s foťákem... Další dvě vyfotil a poslal Rosťa z bezvaběhu:

Jak jsem později z výsledkové listiny pochopila a nedokázala jsem to vnímat na trati, přeci jen těch prvních pět kilometrů bylo pomalejších, než ve skutečnosti mělo být. Aby jsem trochu stáhla zpozdění, trochu zrychluji, i když vím, že nějakou rezervu máme na poslední kilometry. Na druhé straně, znovu si opakuji, že lepší pomalejší rozběh, síly ke konci pak budou, než naopak, vybrat všechno na začátku a na konec bude energetická studna prázdná. Kontroluju a upravuju tempo průběžně. Společníkem je mi témeř po celou dobu Alex Holý, při své maratonské premiéře by chtěl pokořit hranici 4 hodin. Běžíme a vykládáme. Překvapivě kilometry ubíhají, jeden za druhým. Půlka je na dohled. Lidí kolem trati v těchto místech moc není. Ne všichni, jak postupně zjišťuji, mají z mé přítomnosti radost. Kolem 24.km předbíháme dvojici hochů, kteří doufali, že je nedoběhnem. Na 25. km míjíme Sáru a Evžena :-). Kolem pivovaru to ale voní... Shodujeme se, že by tu mohla být mimořádná občerstvovací stanice, podávalo by se samozřejmě pivo nealkoholické :-). Na třicátém kilometru mám povzbuzovače :-). Máma za mnou volá, že Radim je už v cíli. Hledím na hodinky (2:47:??), no to snad ne. Jestli je to pravda, věším boty na hřebík a vracím se na gauč :-) (nakonec 3:05, takže v klidu běhám dál...). Každou občerstvovačku procházím, většinou s vodou, snad je jednou beru iont. I tak nevyužívám energetický gel, co mám s sebou, zřejmě nebude potřeba. Je teplo, ale mohlo by být ještě větší, nebo by taky mohlo být jako v pátek a to by se nám taky asi moc nelíbilo. Ztrácím Alexe a opravdu mu přeju, aby byl přede mnou. Držíme tempo, na poslední 3 kilometry musíme mít víc času, snad se to podaří, bude to ale asi na vteřinu.  Na asi 34.km mě potkala vážná nehoda, zavadila jsem balónem o značku nebo větev a praskl. No co už. V posledních 20 minutách troubím na trubku, co nesu celou dobu s sebou každou chvíli a hulákám na všechny kolem, že to stihnem na 4 hodiny a že do cíle nezbývá mnoho. Mezi tím dobíhám Alexe. Prima. Těšnovský tunel mezitím nejspíš stihli prodloužit, na konci tunelu je ale světlo a blíží se a blíží.... hahaha je to skoro za náma. Vybíháme, ještě kousek rovně a pak doleva. V Pařížské je všechna únava ta tam! Beru děti u Nespressa, dobrovolně se vzdávám trubky. Je slyšet moderátora: "každým okamžikem by tu měl být pacemaker na 4 hodiny...", nemám však svůj červený balón.  Výsledný čas 4:00:03 :-). Mise splněna :-).

Našli jmse naše vzkazy i na Václaváku :-)

 

Díky všem a těšíme se za rok v Praze!



Komentáře